I SAID YES!

Patnáctého prosince bylo nedělní ráno hektické a uspěchané. Vzbudili jsme se poměrně pozdě a já v pyžamových kalhotách, vytahaném tričku s jednorožcem a v domácím drdolu jsem pomáhala mamce s cukrovím. Slíbila jsem jí to a hlavně to byl můj nejoblíbenější druh - ořechové košíčky. Když jsme namlely ořechy a piškoty, daly plechy do trouby, tak jsem se začala rychle upravovat. Dlouho jsme měli v plánu jet na Živý betlém do Veltrus a už jsem opravdu těšila, až načerpám trochu té vánoční atmosféry. Nalíčila jsem se, pramínky vlasů sepla dozadu, aby vypadaly trochu více upraveně. Lak na nehtech byl oloupaný, ale už nezbýval čas a ani chuť je přelakovat. Vždyť si je vždy lakuji až v neděli večer. Nasedli jsme do auta a jeli na výlet do Veltrus. Když jsem dorazili na místo, měli jsme ještě hodinu čas. Šli jsme se projít do Dančí ohrady, kde většinou nikdo nikdy nebývá. Bylo poměrně chladno. Vzala jsem si rukavice procházeli jsme se a povídali si. Ideálně strávená neděle, pomyslela jsem si. Hned za Dančí ohradou se nachází bílý můstek, který vede přes malý potůček. Všude kolem je krásná příroda. To místo mám ráda. Vždy jsem ho měla ráda. Už si přesně nepamatuji, kdy jsme tam byli poprvé, ale má to správné kouzlo. Alespoň pro mě, pro nás! 

Pokaždé se tu fotíme. Nejdříve spolu a pak přítel fotí mě. Už je to taková tradice, haha. Fotím se klasicky, aby byl vidět outfit. O chvilku později mi přítel říká, ať se otočím, že mi vyfotí vlásky. Asi to zní podivně, ale je to taková ta typická fotka, že se díváte do dáli. A tak čekám. Čekám až mě přítel vyfotí. Otočím se a vidím jak přítel klečí s otevřenou krabičkou. V tu chvíli se zastavil čas. V naprostém šoku a udivení tam stojím. S rukama před pusou. Se slzami v očích. Byl to překrásný nekonečný okamžik. “Vezmeš si mě”? zaznělo z jeho úst. Stále jsem tomu nemohla uvěřit, přišlo mi to nekonečně dlouhé než jsem odpověděla své “ANO”. Sundala jsem si rukavice, aby mi přítel mohl nasadit ten nádherný prstýnek. Je to briliant na zlatém kroužku. Prstýnek, který jsem měla vysněný! 

Do konce dne jsem se jen usmívala od ucha k uchu. Usmívám se ještě teď a budu se po Tvém boku usmívat do konce života. 

Na ten okamžik nikdy nezapomenu. My dva, naše láska. Patnáctého prosince dva tisíce devatenáct. Dokonalá neděle, pomyslela jsem si...

Mona